Říká se, že nejefektivnější formou vlády je osvícená diktatura, jejíž zásadní problém spočívá v tom, že nejpozději ve druhé generaci přestává být osvícenou. S trochou jedovatosti se dá toto pravidlo vztáhnout na ty z českých úřadů, které mají hlídat úřady ostatní.
Pravděpodobně jste se již setkali s iniciativou "Defenestrace 2010 – kroužkujte ty dole". D-FENS přišel s upgradovanou verzí. Její princip spočívá v tom, dát preferenční hlasy těm lidem, kteří nejsou profesionální politikové a kteří nejsou závislí na státu. D-Fens radí preferovat kandidáty, kteří se živí způsobem nezávislým na státu, což je způsob myšlení, který jest mně celkem blízký. Naleznuv ve schránce hlasovací lístky, rozhodl jsem se probrat se touto optikou kandidátkami politických stran. Zde jsou výsledky.
Jistě se najde dost lidí, kteří začnou vidět rudě, ledva zahlédnou slova „otevřenost“ a „Microsoft“ v jedné větě. Nicméně soudím, že Microsoft je otevřený až příliš a tato otevřenost se pro něj stává přítěží a rizikem, jehož se ale nelze dost dobře zbavit.
V sociálních sítích je velmi snadné získat fanoušky pro cokoliv, v hojném počtu. Je přece tak snadné klepnout na odkaz. Rozhodně snadnější, než se pokusit alespoň formulovat vlastní názor, když už ne přímo jej uvést v život.
Před několika týdny se na Lupě Vojtěch Bednář zamýšlel nad úlohou porna v dějinách online služeb. Ukázalo se, že je povšechně pozitivní, že erotickému obsahu a jeho provozovatelům vděčíme za mnohý pokrok, ke kterému na Internetu došlo. Pokud je skutečně erotika hnacím motorem pokroku, na co se můžeme těšit do budoucna?
Ochrana osobních údajů a soukromí je jedním ze zaklínadel digitálního věku. Spolu s blíže nespecifikovatelnými „bezpečnostními důvody“ je to jedno z populárních zdůvodnění kroků nejasných, nepopulárních či už na první pohled nesmyslných. Máme za tímto účelem zvláštní zákon, úřad, veletucet norem a doporučení. Jenom to soukromí nám nějak chybí. Což svádí k zamyšlení: neděláme to náhodou celé úplně špatně?
Většina chvály, která se snáší na elektronické rejstříky všeho druhu, na nahlížení do katastru nemovitostí a další služby realizované „prostřednictvím dálkového přístupu“, je ve skutečnosti vyjádřením úlevy, nikoliv obdivu. Úlevy, že i úřední šiml zaznamenal jedenadvacáté století. Posuzována okem nezaujatým je většina úředních webových aplikací dosti ubohá. Mimo ghetto státní správy, v divoké džungli konkurenčního prostředí, by tyto aplikace byly často považovány za koncepcí a technickou implementací zastaralé, uživatelsky nepříjemné, esteticky odpuzující a celkově směšné a neschopné odolat konkurenci. Tímto okem se chci v následujícím textu podívat na nejnovější počin v elektronizaci státní správy: na datové schránky.
Demokracie je systém, ve kterém všichni dostanou to, co si většina zaslouží. Tento bonmot je vcelku přesným vyjádřením toho, co se stalo s kapesními počítači v průběhu uplynulých let.
Dnes jsme s Myshí navštívili na Kampě výstavu Země krásná neznámá (pokud to chcete udělat také, máte možnost, ale jenom do 30. 10.). Fotografie Yanna Arthuse Bertranda jsou nádherné a zajímavé, ale v mých očích je značně deklasují komentáře na úrovni primitivní ekoagitky.
Jest českým národním folklórem nadávat na vysoké platy našich poslanců a na to, jak zneužívají svého postavení tím, že jako své asistenty zaměstnávají své rodinné příslušníky. Já na tom zase nic tak špatného nevidím.