Volím Svobodné

Jízdenky, prosím!

Tak jsem si tak včera seděl v tramvaji číslo 16, směřujíc směr Karlovo náměstí, abych polechtal chuťové pohárky ve výtečné pizzerii Di Carlo. Kdesi na nábřeží ke mně přistupul mírně oplešatělý pán, ukázal odznáček a pravil: "Ugghshhh grmblf!".

Podle vzhledu to mohl být buď bezdomovec nebo revizor. Dle absence specifického zápachu jsem usuzoval spíše na revizora, takže jsem mu podal jízdenku. A svým zvučným hlasem jsem pravil, že jako člověk ve víceméně veřejné funkci by se měl vyjadřovat jasně a zřetelně, nebo minimálně srozumitelně.

Začal se ohrazovat, že prý se chovám, jako by mi řekl, že jsem vůl. Odpověděl jsem, že vzhledem k povaze zvuku, který vydal, to klidně říci mohl. Beze slova mi vrátil jízdenku, sedl si na protější sedačku a celý zbytek jízdy si pro sebe cosi brblal.

Každý máme nějakého koníčka. Tak příkladně já deptám revizory. Tohle je ještě mírná ukázka, vhodná pro vyprávění historek v lepší společnosti.

Se zasloužilými pracovníky DP Praha jsme již před jistou dobou uzavřeli tichou dohodu, v rámci které se při potkání vzájemně pozdravíme drobnou úklonou hlavy a tváříme se, že ten druhý neexistuje. Mají se mnou již dostatek zkušeností aby věděli, že bez ohledu na to, zda jízdenku mám nebo nemám, se mnou bude víc problémů, než za kolik jsou placeni.

Aby bylo jasno: je mi jasné, že jízda bez platné jízdenky je protiprávní. Jenomže zemské zákony české nejsou desatero božích přikázání, alébrž prostým sazebníkem. Neříkají zpravidla "nesmíš udělat tohle", ale "uděláš-li tohle, uděláme my tobě támhleto". Dovedu si představit situaci, ve které by mi 10-15 let za vraždu přišlo jako docela dobrý obchod. Stejně tak, jako se mi obecně vyplatí čas od času zaplatit pokutu, protože to vyjde levněji, než lítačka. Zejména proto, že placení pokuty se lze často elegantně vyhnout.

Poslední dobou si ale jízdenky kupuji. Když má člověk jízdenku, hrátky s revizory jsou o dost zábavnější. V zásadě nemám nic proti revizorům, je to povolání jako každé jiné, a ostatně i můj otec jest revizor, byť vlakový. Nicméně, s něčím si hrát musím. A ostatně, ti pánové jsou za to -- stejně jako například policisté -- placení.

Nádavkem vám mohu dát dobrou a osvědčenou radu, kterak efektivně (i když většinou ne příliš zábavně) řešit problém přichycení bez platného jízdního dokladu:

Jsou-li revizoři doprovázeni policií (obecní či státní), je nejrychlejší zaplatit. Existují sice způsoby, jak se bránit i v tomto případě, ale vyžadují pevné nervy a dostatek času.

Nejsou-li revizoři doprovázeni policií, je nejjednodušší je prostě poslat pryč. Není nutno se uchylovat k vulgarismům, stačí dotyčného chvíli ignorovat a pak mu konverzačním tónem oznámit, že jízdenku nemám, peníze mu nedám a občanku taky ne. A že jestli chce zavolat policii, může si posloužit, ale ať počítá s tím, že budu dělat problémy a bude ho to stát hodně času a nervů. Většina revizorů si celkem rychle spočítá, že než by se dvě hodiny zdržovali s takovým otrapou a krajně nejistým výsledkem, raději si chytí několik jiných "černochů" a (většinou s nelichotivým přízviskem na rtech) opustí scénu.