Volím Svobodné

Děkujeme, odcházíme – ale kam?

Obdivuji profesionálně provedenou práci. A pokládám za velice smutné, že se jediným předmětem mého obdivu za posledních deset let v českém zdravotnictví stala práce agentury Ewing PR, která pro Lékařský odborový klub – svaz českých lékařů organizuje akci "Děkujeme, odcházíme". Nejsem příliš častým klientem českého zdravotnictví, ale i ty řídké zážitky, které jsem měl, mne vedou k přesvědčení, že kdyby šlo do tuhého, raději bych se svěřil do péče veterináře, který se stará o moji čubu.

Na této akci pokládám za nejzajímavější skutečnost, že se nikdo neptá "Kam?". Kam hodlají odejít ty necelé čtyři tisíce lékařů, kteří demonstrativně podepsali výpovědi? Do Německa či Rakouska všichni nepůjdou, i kdyby je tam chtěli. Praktické problémy, jazyková bariéra i požadovaná úroveň chování k zákazníkům budou pro řadu z nich nepřekonatelné. Právě masovost této akce je, podle mého soudu, její největší slabinou, protože ji automaticky odsuzuje do role sice kvalitně zrežírované, ale přesto frašky. Frašky, sehrané v naději, že když se na vládu zadupe, tak ona uhne. Doufám, že neuhne. O reformním étosu této vlády si velké iluze nedělám, ale pokud uhne teď, už nikdy žádnou změnu neuhájí. Stačí vytrvat a drtivá většina lékařů se po pár týdnech do práce vrátí, ostatně, prakticky nemají jinou možnost.

Platy zdravotnického personálu – a zejména toho nelékařského – nejsou na úrovni, která by odpovídala náročnosti tohoto povolání. Jenomže lidé nejsou placení podle náročnosti vykonávané práce, její užitečnosti pro společnost nebo podobných kritérií. Jsou placeni podle toho, nakolik si jejich služeb lidé cení, kolik jsou ochotni zaplatit. Systém odměňování ve zdravotnictví je tak extrémně zvrácený, že trestá dobré a úspěšné, podporuje průměrnost a vytváří houšť byrokratických nařízení, na nichž parazituje smečka příživníků.

Situaci nelze vyřešit litím stále většiho množství peněz do zdravotnictví, ale jenom reformou celého systému. Takovou, která posílí zodpovědnost, ale i svobodu rozhodování, všech zúčastněných. Reformu, která vnese do celého systému trochu konkurence a přehlednosti. Bohužel je to právě Lékařský odborový klub, který veškeré reformy kritizoval, podrážel a blokoval. Je logické a oprávněné, že se odboráři snaží kopat za práva svých členů, bez ohledu na všechny okolo. Doufám jenom, že vláda jejich nátlaku napodlehne, protože pak by byla všem pro smích.

Ironií osudu je, že LOK za svém motto přijal latinské rčení "per aspera ad astra" – neboli "utrpením ke hvězdám". Není mi jasné, zda je tím míněno utrpení lékařů či pacientů, ale je to návod k řešení současné situace: přetrpět oněch několik týdnů nedostatku lékařů, počkat až se vrátí a pak zahájit skutečnou reformu, ze které ostatně budou profitovat i dnešní protestující.