Volím Svobodné

Dva kilometry bez nehody, aneb moje řidičská odysea (2)

Pamětliv neúspěchů při prvním pokusu o získání řidičského oprávnění jsem naznal, že pro účastníky silničního provozu, včetně mne samotného, bude bezpečnější, když Valášek řidičák mít nebude. Toto přesvědčení mi vydrželo dlouhých dvanáct let.

Až v mých třiceti letech mne nepřízeň osudu – v tomto případě zosobněná mou přítelkyní – donutila opustit argumentaci, že kůň je jednotkou pohonnou a nikoliv řídící. Domluvili jsme se, že autoškolu budeme dělat společně. Ač nikoliv za volantem, přece jenom jsem na silnicích za dvanáct let hodně času strávil. A vstřebal jsem jisté základní povědomí o tom, jak to v tomto specifickém polosvětě chodí, takže přesun o sedačku vedle pro mne nebyl tak šokujícím zážitkem, jako před dvanácti lety.

Rovněž přístup manželů Lesnekových z brněnské Autoškoly OK byl na hony vzdálen mým předchozím zkušenostem. V situacích, kdy jsem před dvanácti lety slyšel neatrikulovaný řev, dostalo se mi nyní jenom konejšivě zabroukaného sdělení, že „budu-li si i nadále do zatáčky plést brzdu s plynem, bude moje řidičská kariéra patrně poněkud kratší, než jsem plánoval“. Klidný a trpělivý přístup přinesl – jak už to u koní bývá – své ovoce.

Po čase jsem zjistil, že skutečně existuje příčinná souvislost mezi úkony, které vykonávám ve vozidle, a chováním vozidla výše zmíněného. Takto připraven jsem mohl nastoupit ke zkouškám.

Když jsem se dozvěděl, že k výkonu zkoušky teoretické se mám dostavit v 07:00 (a „je lepší být tam o něco dřív“), hořce jsem zaplakal. Naštěstí to máme v podstatě za rohem. Přestože můj mozek ještě nestihl po ránu nabootovat, zvládl jsem testy bez problémů. Vyplnit je mi zabralo méně času, než kolik zabralo zkušebnímu komisaři do počítače opsat z formuláře mé nacionále.

Hrdě jsem se dostavil ke zkoušce praktické, od které jsem byl vyhozen, protože jsem při kolmém parkování zaparkoval – stejně jako většina ostatních řidičů – zadkem směrem k budově, zatímco dopravní značka přikazovala orientaci opačnou. Vzhledem k tomu, že neúspěšnost žadatelů u tohoto konkrétního zkušebního komisaře dosáhla v daném termínu 70%, příliš mne to nezkrušilo. Opravný termín jsem nicméně zvládl s vlajícími prapory a byl jsem shledán způsobilým k vypuštění do divoké džungle silničního provozu na našich silnicích.

Poslední rada, kterou jsem od svého instruktora dostal, byla „a hlavně hned začněte jezdit, ať všechno nezapomenete“. Rada to byla dobrá a rozumná. Ukázalo se nicméně, že ne zcela snadno realizovatelná. Ukázalo se, že mám již nějakých šest let propadlý občanský průkaz a další chvíli trvalo, než se magistráty měst Karlovy Vary, Brno a Praha dohodly, komu se dostane té pochybné cti vystavit mi řidičský průkaz, jelikož se moc nepočítá s tím, že se budoucí řidič v průběhu celé operace přestěhuje z místa A do místa C, dělaje zkoušky v místě B. Nicméně uplynulo sotva čtvrt roku a stal jsem se hrdým majitelem kýžené plastikové kartičky.

Jsou zkušenosti, které jsou zjevně nesdělitelné a každý si je prostě musí prožít sám. Třeba zálohování dat, které začnou uživatelé poctivě provádět až poté, co o data nejméně jednou přijdou. Nákup ojetého vozu v autobazaru AAA je jednou z těchto zkušeností. Můžete si stokrát přečíst tu děsivé, tu zábavné historky. A nakonec při hledání na Internetu zjistíte, že 80% veškerých nabídek ojetých aut je od AAA.

Již v úvodu zmíněný kamarád Max, který se v autech vyžívá, se nadšeně nabízel, že nám pomůže. Nevěděl, do čeho jde, chudák. Nakonec si naše srdce získal vůz Opel Astra, rok výroby 1995. Jeho hlavní výhodou byla skutečnost, že stál 20 000 – méně, než můj poslední notebook. Takže se nemusím bát, že mne každé škrábnutí finančně zruinuje. A myslím si, že též vstřícnosti ostatních účastníků silničního provozu může napomoci vědomí, že celé moje auto je levnější než jejich nárazník.

Další výhodou jsou jeho nemalé rozměry. Malé VW Polo jsem si v autoškole spíše oblékal než že bych do něj nastupoval a i při maximálním nastavení posunutelných součástí jsem se cítil trochu jako Guliver v zemi trpaslíků. Provedení Combi odpovídá tomu, že auto sice chceme převážně jako nákupní tašku, ale naše nákupy bývají často poněkud rozměrnější, jak to hezky popsala moje přítelkyně.

S AAA auto se při nákupu nemáte čeho bát. Všude uklidňující slogany o roční záruce, možnosti vůz vrátit do sedmi dnů bez udání důvodu a podobně. Až při podrobnějším zkoumání zjistíte, že to vše se vztahuje pouze na vozy které byly zakoupeny za úplňku v případě, že připadne na devětadvacátý únor.

Prodávající použil úplně všechny obvyklé a očekávané smluvní triky. Pravda, tah s „pojištěním zdarma“, od pojišťovny z ostrova Man, které snižuje faktickou kupní cenu (a tedy částku, kterou by v případě nutnosti měl prodávající vracet při odstoupení od smlouvy) téměř na polovinu, mne překvapil. Nicméně musím uznat, že poté, co si „manažer prodeje“ všiml, že skutečně čteme co podepisujeme, bez jediného náznaku odporu některé sporné body (jako třeba shora uvedené „pojištění“) vypustil. Vzhledem k nevysoké ceně vozidla jsme tedy celou skutečnost pojali jako poněkud perverzní formu zábavy a zaplatili pětitisícovou zálohu s tím, že auto bude připraveno k převzetí pozítří. Poté, co projde technickou kontrolou, kterou AAA zajistí na vlastní náklady. Ona poslední věta byla naší podmínkou a s ohledem na vývoj situace předpokládám, že člověk, co nám to slíbil, byl za tento neuvážený slib později pro výstrahu zastřelen.

Termín „pozítří“ případně „zítra“ nám vydržel následujících několik týdnů a proces telefonické komunikace s bazarem se stal rutinou. Vždy nám řekli, že si pro auto můžeme přijít „pozítří“ a když jsme si v plánovaný den ověřovali, zda tam vozidlo skutečně stojí, ukázalo se, že bude až „zítra“. Nebohé auto mezitím patrně procestovalo celou republiku, dokud bazar nenašel STK ochotnou riskovat pověst a licenci tím, že nechá Astru projít do běžného provozu.

Nicméně o pár týdnů a větší množství telefonátů později jsem s rozechvělými pocity a zejména rukama nasedal do našeho nového auta. Plán byl takový, že s Maxovou asistencí natankuji (to mě v autoškole nenaučili) a poté jej budu pomalu následovat do spřáteleného servisu, kde provedou potřebnou údržbu. Ale jak řekl Woody Allen, chcete-li pobavit pánaboha, seznamte ho se svými plány.

(pokračování příště)

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:
odpovědětodpovědět Gravatar

Piš, barde, piš!

23. 3. 2010 0:14:4023. 3. 2010 0:14:40 FelixFelix ---.net.upc.cz

Nemůžu se dočkat pokračování :-)

odpovědětodpovědět Gravatar

"...chcete-li pobavit pánaboha, seznamte ho se svými plány."

6. 4. 2010 21:24:146. 4. 2010 21:24:14 FelixFelix ---.net.upc.cz

A jaké jsou tedy Tvé plány ohledně přesného načasování kýženého "příště"?

odpovědětodpovědět Gravatar

No tak sakra...

16. 5. 2010 21:44:0616. 5. 2010 21:44:06 FelixFelix ---.net.upc.cz

jak to bylo dál?!?

To musím nejprv napsat. A nějak na to zatím nebyl čas, no :-(

odpovědětodpovědět Gravatar

RE: No tak sakra...

A už se ten čas našel? Pěkně prosím... Auto už je určitě léta na šrotišti a jeho historie stále není dokončena!

odpovědětodpovědět Gravatar

RE: No tak sakra...

15. 8. 2010 11:25:5215. 8. 2010 11:25:52 EkulEkul ---.cust.nbox.cz

Pripájam sa k požiadavke o pokračovanie!