Volím Svobodné

Koňský trus a ekologická agitka

Dnes jsme s Myshí navštívili na Kampě výstavu Země krásná neznámá (pokud to chcete udělat také, máte možnost, ale jenom do 30. 10.). Fotografie Yanna Arthuse Bertranda jsou nádherné a zajímavé, ale v mých očích je značně deklasují komentáře na úrovni primitivní ekoagitky.

Jednotlivé velkoplošné fotografie jsou doplněny každá odstavcem textu, který popisuje dané místo - a téměř ve všech případech obsahuje varování o nadcházející ekologické katastrofě. Aby toho nebylo málo, jsou pod obrázky nalepené zvláštní cedulky s výroky jako "obyvatel severní Ameriky spotřebuje průměrně 400 litrů vody denně zatímco obyvatel jižní Asie jenom 2.7 litru" (nemusí odpovídat realitě, čísla si cucám z prstu, jak jsem si je letmo zapamatoval).

Výstava, místo aby se snažila působit pozitivně, deklasuje sama sebe snahou imputovat návštěvníkům pocit viny. Za to, že se narodili v Evropě, že mohou pít čistou vodu, že mohou používat počítače. To je přístup, který nesnáším: mám dost svých vlastních skutečných hříchů, než abych hodlal kvůli něčímu moralizování na svá bedra brát ještě smyšlené hříchy své civilizace jako celku.

Řada těchto alarmujících výroků navíc směle hledí do budoucna: odborníci (zpravidla z organizací více či méně přímo financovaných z našich daní) vizionářsky předvídají, že v roce 2050 nám dojdou zásoby tu toho, tu onoho...

Začátkem dvacátého století američtí odborníci spočítali, že bude-li rozvoj telefonní sítě v USA pokračovat stávajícím tempem, bude třeba v roce 1940 zaměstnat všechny americké ženy jako telefonní operátorky.

Jiní odborníci zase v roce 1820 spočítali, že vinou rozmáhající se dopravy budou v roce 1950 londýnské ulice pokryty sedmimetrovou vrstvou koňského trusu.

Z Londýna dosud znám jenom mezinárodní letiště Gatwick, kde jsem žádné stopy koňského trusu nezaznamenal. Příště si musím vyhradit čas na podrobnější prohlídku města. Ale raději si s sebou vezmu holínky - vždyť od čeho bychom jinak měli odborníky!