Volím Svobodné

Uprostřed svátků musu

Od doby, co jsem začal rozum brát, mám Vánoce spojené s tím, že se něco musí. Volno ze školy, vánoční dárky, to bylo fajn. Ale člověk musí jíst kapra s bramborovým salátem (ryby nesnáším), musí si uklidit pokoj a musí se účastnit společné večeře s příbuznými, ačkoliv jinak se rodina u stolu nesejde, jak je rok dlouhý. Protože jsou Vánoce, svátky klidu, míru a rozzářených dětských očí.

O dárcích raději nemluvě. Ty moje se nakonec staly v naší rodině zdrojem trvalého veselí. Obvykle jsem tak okolo dvacátého prosince nakoupil v namátkou vybraném obchodě něco laciného, co jsem hromadně rozdal všem, které jsem byl povinován obdarovat, bez ohledu na věk a pohlaví. S velkým úspěchem se setkaly zejména hřebínky – všiváčky (za 20 haléřů kus) nebo držáky na smetáky, ze kterých jsem prozíravě odstranil návod k použití, takže rodina na způsob zábavné hry hádala, k čemu že se ten podivný, nepříliš kvalitní plastový výlisek, vlastně má použít.

S přibývajícím věkem jsem stále nerudnější a slovo musíš na mne působí čím dál tím nepříjemněji. S dárky je to pořád stejně špatné, zejména pokud je musím vymyslet na konkrétní datum. Když vidím věc, která by mohla potěšit někoho na kom mi záleží, prostě ji koupím a předám ihned. Především pak proto, že kdybych si ji schoval „na potom“, jednak na ni zapomenu a druhak ji najdu až při stěhování o dva roky později.

Za obzvláště opovrženíhodný nemrav považuji bezhlavé rozesílání prefabrikovaných vánočních a novoročních přání. Zdůrazňuji „bezhlavé“ a „prefabrikovaných“. S radostí popřeji několika přátelům, s nimiž jsem v kontaktu a pro které dokážu vymyslet nějaké osobní přání. Ale nesnáším, když mi čtyřiadvacátého prosince telefon pípá SMSkami od lidí, kteří tupě rozeslali tentýž text na všechna čísla, co mají uložená v telefonu.

Nevěřím, že člověk se kterým jsem se viděl asi dvakrát pracovně opravdu prahne po tom, popřát mi do nového roku. Spíš má pocit, že přece musí rozeslat novoroční přání, protože se to přece na vánoce sluší.

Nakonec jsem si naprogramoval telefon tak, aby na všechny SMSky s určitými klíčovými slovy odpovídal prefabrikovanou SMSkou se žádostí odesílateli, aby mne vyřadil ze svých vánočně-novoročních spamovacích seznamů. Doufám, že se mi obsah i formu podařilo vyladit tak, že příjemce naštvala natolik, že si na ni vzpomene i za rok, až ho popadne podobná posedlost. Musí.