Volím Svobodné

Celonárodní vepřové hody nebo obyčejné prasečinky?

Prase // via sxc.hu, used by permissionS jistou nadsázkou se dá říci, že naši společnost v uplynulých dnech až týdnech ovládla prasata.

V první řadě se jedná o vepře metaforické, neboť to jsou zhruba pocity které se mi vybavily nad mnoha reakcemi na vzhled Zuzany Paroubkové, manželky našeho in articulo necessitatis premiéra. Počínaje lidovou tvořivostí, konče rádobyzasvěcenými hodnoceními.

Pomíjím teď, že po troše odborné péče se paní Paroubková rázem promění ve velmi zajímavou dámu. Přestože vládu jejího manžela (či spíše socialistů všeobecně) považuji za něco na způsob živelné pohromy, tento způsob útoků mi přijde nedůstojný, nesmyslný a srážející spíše rádoby vtipálka.

Jsou lidé, kteří své sebehodnocení neopírají o vzhled a proto mu nevěnují přílišnou pozornost - sám patřím mezi ně. Je možná trochu na místě na takové chování poukazovat u osob dobrovolně veřejně činných - za všechny bych jmenoval třeba současného premiéra osobně, případně nestora českých politických kreatur, Miloše Zemana. Ale pokud jde o někoho, kdo se od samého počátku snaží zůstat v klidu a v pozadí, je to jeho nezadatelné právo. Kromě toho, jsem raději když se bude v okolí mého premiéra vyskytovat žena ošklivá, než dáma sice udržovaná leč blbá. Zvláště pak vystavuje-li to veřejně na odiv. Pro příklady není nutno chodit daleko, jména jako Veronika Skořepová nebo Šárka Grossová jsou ještě v čerstvé paměti.

I prasata Ester Kočičkové ve mně budí poněkud nelaskavé pocity. Nejde ani tak o sice nenápaditý, ale v kontextu pořadu vcelku přijatelný vtípek, případně lehce hysterickou reakci KSČM, jako spíše o celkový přístup ke komunistům v české společnosti. Různé více či méně vážené osobnosti se pohoršují nad tím, že KSČM vůbec existuje, případně koncertují na protest proti tomu, že si každý neodplivne, když kolem něj projde komunista.

Jedná se o další projev demokracie jenom pro někoho. Můžete sice svobodně volit, ale jenom toho, kdo moc nevybočuje z průměru. A nálepku extremisty (nebo módně teroristy) je možno operativně přilepit každému, kdo se momentálně nehodí. Začne to nacisty a komunisty, přes republikány a Haiderovy Svobodné a nakonec skončíme tak jako tak svobodnou volbou jednotné kandidátky Národní fronty.

Jestliže KSČM představuje druhou nejsilnější politickou sílu v zemi, je nanejvýš bláhové očekávat, že si před ní bude každý odplivovat. Bylo by to nemoudré a hlavně zcela nesmyslné. Jestliže ve svobodné soutěži politických stran mají komunisté takovou podporu, mnoho se s tím udělat nedá. A chceme-li, je třeba hledat příčiny. Myslím si, že jednou z nich jsou právě ti, kdo předvádějí hysterickou antikampaň ve stylu uchvátí-li tě, zahyneš. Vycházejí ze svatého přesvědčení, že každý přece ví, že komunisti jsou ztělesněné zlo. Jsou přesvědčeni, že to stačí jenom nahlas křičet a netřeba nijak obhajovat či vysvětlovat a deklasují tím své úsilí. Je ve výsledku dílem směšné a dílem kontraproduktivní - protože temná strana vždycky vábí.

Jestliže předchozí vepři byli toliko metaforičtí, třináct tisíc prasat ve velkochovu v Letech je konkrétních až příliš. Je svým způsobem kouzelné, že jedince či instituce blazoevaně povznesené nad takové drobnosti jako je názor voličů dokáže pár tisíc prasat vybudit k aktivitě nevídané. Počínaje EU, přes vládu až po prezidenta.

Souboj tří stovek popravených lidí a jedenácti tisícovek vepřů, které cesta na smrt teprve čeká, je z hlediska celkových čísel obětí i chovů zcela marginální. Moje pracovní diagnóza je jasná: historický fetišismus v plné kráse. Stavění památníků obětem války šedesát let po jejím skončení, uprostřed ničeho a za obrovských nákladů mi přijde za prvé poněkud zpozdilé, za druhé poněkud nesmyslné a za třetí poněkud neekonomické.

Chápal bych to ještě v případě kultury, která například považuje vepře za zvíře nečisté a opovrženíhodné z náboženských důvodů. I když jak je vidět, v zájmu efektivity jdou mnohdy i kulturní tabu stranou. Ovšem v našich podmínkách si vepři zaslouží status málem národního zvířete (minimálně jsou klíčovou součástí našeho národního pokrmu vepřo-knedlo-zelo).

V posledním případě se nakonec nejracionálněji zachoval majitel letského vepřína. Prohlásil, že je mu to v zásadě jedno, a že pokud mu někdo dá k dispozici jiný objekt, klidně tam své podnikání přestěhuje. Na české prasečí scéně svěží závan zdravého rozumu.