Volím Svobodné

Úcta k dějinám nebo historický fetišismus?

U příležitosti výročí konce druhé světové války uspořádala MF Dnes objevný test, v němž odhalila, že znalosti žactva šestých až devátých tříd o WWII nejsou právě v nejlepším stavu. Záhy se vyrojila očekávatelná přehršel komentářů o tom, jak je to špatně. Za všechny citujme například lkaní režisérky Třeštíkové, z větší části o tom, že se nikdo moc nezajímá o dokumentární filmy (které předpokládám točí):

Je to problém celé společnosti, která se v poslední době vyznačuje ignorováním tzv. vážných témat a příklonem k bulvarizujícímu zjednodušování. (...) Jak donutit školáky, aby se zajímali o něco, nad čím společnost okolo nich okázale a ostentativně ohrnuje nos?

Spíše než jak je podle mého názoru otázka proč. Proč nutit školáky aby se učili něco, co nikoho v zásadě nezajímá? Když dojde na lámání chleba, obvykle dojde na neargumenty typu "patří to k základnímu vzdělání", "každý by měl znát minulost svého národa". Speciálně v případě dějepisu občas dojde i na George Santayanu: "Kdo nezná svoji historii, je odsouzen k tomu si ji zopakovat". Skutečné odpovědi jsem byl ovšem zatím ušetřen. Co konkrétně patří k tomu základnímu vzdělání záleží především na tom, kdo to říká. Může to být se zhruba stejnou pravděpodobností literatura, historie, počet diferenciální, Bachovy symfonie nebo Turingův zákon.

Přijde mi, že se v našich zeměpisných šířkách rozmáhá cosi, co spíše než úctu k historii či ke vzdělání připomíná fetišismus. Ohrnujeme nos nad tím, že univerzitní učivo v USA odpovídá naší střední škole a velkoryse přehlížíme, že průměrný produkt našeho školství není schopen pochopit obsah novinového článku.

Vztekáme se nad tím, že školáci neznají to, co my sice máme uloženo v hlavě, ale nikdy jsme to k ničemu nevyužili... Je otázka, zda je to projev vzdělávacího fetišismu nebo čiré škodolibosti, kdy nutíme ostatní, aby si vyžrali totéž co my sami.

Myslím si, že existuje jenom velmi málo toho, co by se dalo nazvat všeobecným vzděláním. Byl by to souhrn vědomostí nutných pro přežití v reálném světě - a těch je ve skutečnosti celkem málo. Smiřme se se skutečností, že velká většina lidí se z oné "všeobecné vzdělanosti" nikdy nic dalšího nenaučí. A pokud naučí, tak obratem zase zapomenou, nebo prostě jako nepotřebné pominou. A pokud nebude společnost fungovat tak, aby se jim vyplatilo to nezapomenout, nezmění se to.

Školák který si myslí, že exilovým prezidentem za války byl Václav Havel, třeba rozumí analytické geometrii... Požadovat po široké populaci, aby věděla kdy byl Emil Hácha je stejně nesmyslné, jako učit ji převádět mezi desítkovou a šestnáctkovou soustavou.

Že bez valného efektu děláme obojí, je podle mne mnohem závažnější nedostatek, než přesvědčení, že Havel byl exilovým prezidentem.