Volím Svobodné

Proboha na co fototiskárnu?

Poslední dobou jsem mnoha lidem rozmlouval koupi "fototiskárny" - barevné inkoustové tiskárny na fotografie. K napsání tohoto příspěvku mne ovšem bezprostředně vedl zápis na blogu Jiřího Macicha.

Proč netisknout vůbec

Můj pohled je možná poněkud neobjektivní, protože se mi příčí samotná idea papírových fotografií. Pokud se mi nějaká zajímavá fotka v této formě do ruky dostane, okamžitě ji naskenuji a uložím na disku.

Můj životní prostor je i bez klasických fotografií zavalen hromadami papíru. Necítím potřebu přidávat k nim ještě nějaké další. Hlavně bych se ovšem už nikdy nedostal k tomu, abych si je prohlédl. Na to, abych si sedl a prohlížel si jen tak z plezíru fotografie, dojde možná až budu v důchodu, dříve to nehrozí. A i tehdy pravděpodobně zasáhne má lenost, protože to bude znamenat najít album (či spíše z hromady alb vydolovat to správné), někam ho odnést a prohlížet...

Digitální fotky jsem si prohlížel už mnohokrát. Většinou mimo domov, když jsem se nudil nebo když jsem seděl v hotelovém pokoji na druhém konci světa a stýskalo se mi po mé lásce (no dobrá, uvedu i tenhle odkaz, abych předešel pokousání :-) Fotoalbum bych s sebou tahat nikdy nemohl, notebook mám v podobných případech snad vždy. Rozmáhající se schopnosti mobilních telefonů a kapesních počítačů (lépe řečeno: poměr cena/kapacita u paměťových karet) směřují k tomu, že si za chvíli budeme moci nosit všechny své fotky tam.

Proč netisknout doma

Dovedu si představit situaci, kdy je zapotřebí mít fotku na papíře. Třeba chcete-li ji předat osmdesátiletým prarodičům, nebo chcete-li ji rozdávat jako propagační materiál. Ostatně, předevčírem jsem si takových fotek vyzvedl na poště celý balík (připravujeme podrobnosti :-). Nechal jsem si je udělat v digitálním fotolabu.

Právě dostupnost a láce služeb profesionálních fotolaboratoří je dalším faktorem, který mluví proti domácímu kutilství v oblasti výroby fotek. Při vyděračských cenách speciálních fotopapírů a inkoustových náplní (dumpingovou cenu tiskárny samotné lze zanedbat) bude pravděpodobně domácí výroba dražší, než fotolab.

U malého množství se mi fototiskárna nevyplatí už vůbec, při tisku velkého množství bych u ní díky "rychlosti" vyletěl z kůže (pokud by ji ze mne dříve nesedřeli při nákupu spotřebního materiálu).

Když už tisknout, tak ne na inkoustovce

Poslední dobou mne zaujaly barevné laserové tiskárny. Klesla jejich cena a vzrostla kvalita výstupu. Barvy laseru byly vždy poněkud vybledlé a nevýrazné. Technický pokrok - a tlak ze strany konkurenční inkoustové technologie - vedl k velkému zlepšení. Kvality fotografií vyrobených chemickou cestou sice nedosahuje, ale domácím inkoustovkám konkuruje statečně - a hlavně podstatně rychleji a levněji.

Narozdíl od inkoustovek je laserovka výtečně použitelná i pro tisk běžných dokumentů (které se nerozpíjejí, nerozmazávají a neztrácejí informaci jakmile na ně dopadne první kapka). Navíc je můžete opatřit barevnou grafikou (třeba logem), aniž by vám muselo krvácet srdce.

Myslím si, že tzv. fototiskárny své uplatnění mají, ale ve velmi specifických případech. Jejich masový úspěch je dalším z nesčetných příkladů vítězství marketingu nad zdravým rozumem.