Upravovat či neupravovat: Věčné dilema digitální fotografie

Jak jest možno se přesvědčit v mé galerii, fotografuji spíše rád a často, než dobře. Leč snažím se a v rámci těchto snah navštěvuji rozličná fóra věnovaná fotografii, najmě pak digitální. Nejoblíbenějším flamewarovým tématem jsou dis protkuze na téma "analogové vs. digitální".

Tato diskuse mne plně míjí, o mém digitálním předurčení je rozhodnuto. Ostatně, za celou dobu mého života se mi nepodařilo úspěšně vytvořit jedinou "analogovou" fotografii, na které by bylo poznat, co na ní je. Kromě toho, k udržování jakéhosi systému ve fyzických předmětech jest třeba vynakládat fyzickou námahu, zatímco pro vhodnou organizaci digitálních dat stačí klikat myší.

Druhým tamo diskutovaným tématem je, zda je z hlediska vyššího principu mravního správné pořízené fotografie různým způsobem upravovat: doostřovat, rozostřovat, ořezávat, retušovat... Díky bohu, že alespoň proti zmenšování obvykle nikdo nic nenamítá - pro osoby co posílají bez varování neupravené fotky z mnohapixelového digitálu, je v pekle zvláštní oddělení ;-)

Řada lidí, kteří jsou proti digitálním úpravám fotografií argumentuje, že fotografie je historicky věrným zachycením skutečnosti. Já osobně digitální úpravy hojně používám, obhajuji a to především proto, že fotografie, ať už klasická nebo digitální, věrným zachycením skutečnosti není a nikdy nebyla.

Podle mého názoru představuje fotografie v nejlepším případě komentář fotografa ke skutečnosti. Ponechme stranou jakékoliv modifikace a retuše, které v žádném případě nejsou doménou pouze digitální fotografie. Fotograf svůj názor vyjadřuje už jenom výběrem témat snímku a jeho kompozicí.

Pokud přijmeme tento přístup, platí že účel světí prostředky. Pokud něco fotografuji, činím tak zpravidla proto, že chci okolnímu světu zprostředkovat svůj zážitek nebo názor. Fotografie pro mne není cílem, ale prostředkem. Pokud bych uměl kreslit, tak to místo fotografování nakreslím. Nebo napíšu či složím symfonickou báseň - podle osobních preferencí a schopností.

Pokud naznám, že mému cíli prospěje, abych provedl jisté úpravy, není to na závadu. Mohu tím napravit své chyby (nedostatek zručnosti při pořizování záznamu nahradím zručností při jeho zpracování), případě zvýrazním své sdělení prostředky ve fotografii nedostupnými.

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:
odpovědětodpovědět Gravatar

Námitky proti úpravám?

3.4.2005 5:49:523.4.2005 5:49:52 FelixFelix 193.165.241.---

Nejsa účastníkem zmiňovaných diskusí, cítím se zaskočen: ti puristé, kteří odmítají úpravy, je odmítají s absolutní platností nebo selektivně? Ti lidé opravdu fotí stylem "namiř a zmáčkni" bez ohledu na čas, clonu a vzdálenost?

Vždyť je to nesmysl, fotky se upravovaly ještě v době, kdy jiné než černobílé neexistovaly - podexponovaný film se dával na dlouhé doby do studené vývojky, místo doostření se vzal tvrdší papír, místo prosvětlení se tmavé místo muselo nadržet (chápu, že tento způsob pořizování fotografií musí dnešním digitálním práskadlům připadat na stejné technické úrovni jako křesadlo) - a nikoho ani nenapadlo uvažovat, že "zkresluje objektivní záznam"...

To "věčné dilema" připomíná spíše diskuse o nesmrtelnosti chrousta.

odpovědětodpovědět Gravatar

Úprava fotografií

Jsou obory fotografie, kde úprava je diskutábl - např. reportáž by neměla být upravována tak, aby fotka vlastně tvrdila něco jiného, než jaká byla skutečnost. U módní nebo reklamní fotky jsou úpravy téměř nutností - ale často jen napravují nedostatky fotografa nebo modelu.

Felixem zmíněné úpravy černobílých fotografií jsou naprosto běžné a pokud se v podobné míře fotka upravuje digitálně, nepovažuju to za zásah do fotky.

Důležité ale vidím to, že je na autorovi (a případně i zákazníkovi), jak fotky chce upravovat a jakékoli debaty jsou jen akademické ...