Volím Svobodné

Není kam postoupit

Tak už nejsme země bez prezidenta. Z výše uvedeného zápisu je snadno dovoditelné, že mne Václav Klaus na hradě neuráží - ostatně, mohlo to dopadnout podstatně hůř.

Samozřejmě, hned po volbě se vyrojila dost početná smečka komentářů na téma jak je volba Klause prezidentem skvělá či katastrofická (podle osobních preferencí komentátora). Nejzajímavější mi ovšem přišel názor jednoho mého kamaráda:

Vlastnostmi, které bývají Václavu Klausovi obvykle vyčítány, jsou arogance, dravost, sebestřednost atd. Nicméně v tomto okamžiku VK dosáhl nejvyšší mety, na kterou může občan tohoto státu pomýšlet. Už nemá kam dál postoupit, jaké vyšší mety dosáhnout a tedy nebude nutné, aby byl dravý a arogantní. Nebude s kým se rvát. Naopak, vynasnaží se být dobrým prezidentem, aby jeho působení v úřadě bylo obecně pokládáno za šťastné.

Myslím si, že na tomto názoru něco je, a že je to vcelku pravděpodobný popis přístupu, jakého se od druhého českého prezidenta můžeme dočkat.

Zastavil bych se ještě u jedné, často komentované skutečnosti, kterou je, že nový prezident byl zvolen díky podpoře KSČM. Ozývají se varovné hlasy, že Klausova otevřenost pro jednání s komunisty je téměř hrdelním zločinem po dvanáctiletém ignorování Václavem prvním.

KSČM je prý nebezpečím pro demokracii a podobně. Podle mého názoru jsou větším nebezpečím pro demokracii ti, kteří volají po izolaci KSČM za každou cenu. Nevýhodou demokracie totiž je, že má-li být skutečnou demokracií, musejí stejné zásady platit pro všechny - a to i za předpokladu, že by byly skutečně nedemokratické. Občané by totiž měli mít alespoň teoretické právo demokracii jako formu vlády opustit, pokud dospějí k závěru, že se neosvědčila.

Dle mého názoru je jednoznačně dobře, že období ignorance názorů pětiny voličů skončilo. Pokud si 18,5% lidí bude myslet, že je dobrý nápad každé třetí novorozeně obětovat bohům, mají na to nárok a má-li naše společnost být skutečně demokratická, musejí mít možnost tento svůj názor prosazovat se vší vážností, kterou jim dotyčný podíl dává.

Václava Havla sice poněkud omlouvají jeho hořké zkušenosti z minulosti, ale zejména ke konci jeho působení se jednalo spíše o trapné a dětinské gesto.