Volím Svobodné

Lépe je mlčeti a vypadati jako blbec, nežli promluviti a tato slova potvrditi

I hlavy mnohem moudřejší než ta moje již drahnou dobu upozorňují, že přebytek informací může způsobovat ještě větší škody než jejich nedostatek. Čím dál tím očividnější je, že informace na Internetu může dnes publikovat každý nedouk a je velmi obtížné rozeznat relevantní zdroje od nesmyslných.

Kdysi dávno měla pouze poměrně omezená skupina lidí možnost hlásat své názory a postoje masám. Nemluvím o cenzuře, ale o prostých technologických omezeních. V té době také zhruba fungovala novinářská etika, jejímž účelem bylo mimo jiné způsobit, aby se houfně nešířily nesmysly. V dnešní době se jejím dodržováním zhusta neobtěžují ani profesionální média a chtít to po bloggerech je už absurdní úplně.

Byl bych ale strašně rád, kdyby se ujalo cosi, čemu pracovně říkám etika šiřitele informací. Jsem si vědom toho, že jsem v tomto okamžiku nesmírný idealista, ale jsem přesvědčen, že komunikační sítě by byly mnohem příjemnějším místem, kdyby se autoři alespoň občas zamysleli nad důsledky publikování svých děl.

Příklad první, aneb je záhodno vědět o čem píšu

Na Technetu dnes vyšel článek se slibným názvem Jak vysílat video v reálném čase na internetu, jehož pachatelem je jakýsi Jakub Dvořák. Při čtení tohoto článku se mi neodbytně do mysli vracela věta, kterou jsem někde četl:

Lépe je mlčeti a vypadati jako blbec, nežli promluviti a tato slova potvrditi.

Odkazovaný článek je příkladem velmi rozšířeného nešvaru: Kdosi si začne hrát s nějakým produktem či technologií a je jím uchvácen. Sice vůbec nic neví o principech a fungování, ale strašně se mu to líbí. A cítí touhu se o tuto radost a fascinaci podělit s širým světem vůkol. Jenomže mu přijde, že kdyby napsal cosi v duchu "takhle jsem si hrál s tímhle a líbilo se mi to", vypadal by jako blbec. Pročež text vhodně zaobalí, vyšperkuje několika odbornými výrazy a prohlásí za univerzální návod či úvod do problematiky. A jako blbec skutečně vypadá.

Protože porušil bod číslo jedna mé soukromé etiky šiřitele informací: Musím vědět, o čem píšu.

I když píšu článek pro úplné začátečníky, nemohu být sám začátečník. Učitel musí vědět víc, než jeho žáci. Protože jenom tak může vykládat s dostatečnou sebejistotou a nadhledem. Pachatel shora uvedeného článku zjevně před čtenáři nic neskrýtá. Že o vysílání videa po Internetu neví víc, než do článku napsal, je zjevné přímo bolestně. Takže ve snaze neudělat ze sebe blbce ho ze sebe dělá tím, že si plete player s encoderem a neví co je aktivní síťový prvek, ačkoliv se těmito pojmy ohání. Cosi k věci jsem napsal do komentáře.

Aby bylo jasno: netvrdím, že každý článek musí být kompletním vhledem do problematiky a být naprosto detailní a odborný. Ale právě tehdy, když píšu pro laiky, musím se snažit abych zmatky zbytečně nerozšiřoval. Je v pořádku zjednodušovat když vím proč to dělám, činím tak na správných místech a s vědomím důsledků. Není podle mého názoru správné zjednodušovat proto, že problematiku nechápu.

Tenhle článek mne popudil spíše z osobních důvodů: s broadcastováním videa na profesionální úruvni pomocí Windows Media už nějakou dobu zápolím (momentálně jsem ve fázi psaní vlastních autentizačních pluginů do WM Serveru a to opravdu nikdy nezkoušejte). Doufal jsem, že najdu něco alespoň trochu příčetného. Nejhorším jeho důsledkem pro čtenáře může být, že se mu to nepodaří rozjet. To po aplikování rad další lahůdky můžete připravit hojnost šedin hlavě nejen vlastní, ale též řadě "kamarádů co se vyznají v počítačích" okolo.

Příklad druhý, aneb myslím na důsledky

Jest smutnou skutečností, že jediným smyslem konání autorů většiny materiálů publikovaných v českých masových médiích je zřejmě za co nejmenší jednotku času a s co nejmenšími náklady zaplnit písmenky definovanou plochu stránky. Je to způsobeno malostí českého trhu, která způsobuje, že u nás patrně není redakce, která by dokázala svým novinářům poskytnout zázemí pro kvalitní práci. To zřejmě částečně vysvětluje důvody a mechanismus vzniku shora citované perly na Technetu. Co však k podobnému počínání vedlo původce informačního skvostu Windows XP dvakrát rychlejší - XPlite! jsem zatím neodhalil.

Už sám titulek článku napovídá, že je třeba si na jeho obsah dávat důkladný pozor. Je sice o něco méně chvástavý než jistota desetinásobku Viktora Koženého, ale i tak platí známé pravidlo že pokud je něco příliš skvělé než aby to mohla být pravda, tak to patrně taky pravda nebude.

Druhou indicií, že k článku jest třeba přistupovat s jistou opatrností, je jméno autora. Neb pan Radek Všudebyldvakrát Hulán již delší dobu na svém webu hlásá rozumy o jejichž reálné pravdivosti by se dalo s úspěchem pochybovat.

Onen návod na zrychlení Windows je nepochybně pravdivý v tom, že vyházením zbytečností z operačního systému tento skutečně zrychlíte. Pokud z auta vyházíte zvytečnosti, taky bude fungovat efektivněji. Problém nastává v okamžiku, když vám nějaká dobrá duše poradí, že vhodnými kandidáty na vyhození jsou třeba airbagy (máte přece bezpečnostní pásy), alarm (máte přece zámky a když i ty selžou, houkání sirény bude na prd tak jako tak), ruční brzda (máte přece normální), sada nářadí na opravy a rezerva (servis je přece dneska na každém rohu). Svému autu tak skutečně odlehčíte a bude v pohodě jezdit nadále. Chvíli.

Mezi tajemství stvoření patří dle mého názoru i tyto dvě velké otázky:

  1. Proč si docela velké množství lidí myslí, že veškeré konání Microsoftu a Billa Gatese osobně jest směřováno k tomu, vyvíjet ten nejhorší možný software, přecpaný zbytečnostmi a nefungující?
  2. Proč ti lidé, kteří si toto myslí, onen software používají a nepřejdou na MacOS/Linux/*BSD/BeOS nebo co já vím ještě?

Operační systém Windows obsahuje řadu různých subsystémů. Některé z nich jsou na konkrétní instalaci počítače téměř vždy zbytečné. Pokud k počítači nemám připojen skener a vím, že nikdy mít nebudu (což je případ mého notebooku), pak v zásadě není důvod k tomu, aby se mi na disku roztahoval subsystém WIA (Windows Image Acquisition). Některé jsou zbytečné téměř vždy. Smazáním dema "Out of Box Experience" žádná škoda nevznikne.

A pak jsou tu různé záhadné a tajemné položky, o jejichž smyslu má většina lidí spíše představy než znalosti. Vezměme si například takovou Remote Registry Service (česky to bude něco jako vzdálený přístup k registru). Pravděpodobný způsob uvažování je zhruba následující: mám jenom jeden počítač, žádnou síť nemám, k ničemu vzdáleně přistupovat nechci a nic mi sem nemá co lézt. Zbytečně to zabírá paměť a ještě navíc je to díra do systému. Smazat!

Fotografie zoufalého člověkaJak řekli a udělali a žili spolu šťastně a spokojeně až do... Chvíle, než zhruba po půl roce začal jeden nenápadný program třetí strany padat s chybovým hlášením "Access is denied", a to i když běžel pod administrátorskými právy. Technická podpora výrobce nepomohla a uživatel situaci vyřešil reinstalací a mohutným nadáváním na ty šmejdy v Microsoftu a/nebo firmě XXX která neumí napsat pořádný software.

I umí panáčku. Zjednodušeně řečeno, k registrům Windows jest možno přistupovati dvěma cestami: čistě lokálně a univerzálním způsobem, kterým se dostanete i na jiný počítač.Velmi často toho využívají např. programy které umějí něco nastavit službě běžící na jiném počítači. A tvůrce problémového programu použil nějakou univerzální knihovnu, která v rámci zefektivnění a zjednodušení vývoje používá ve všech případech síťovou formu volání, i když se dobývá na lokální počítač. Ostatně, proč by ne, výkonové důsledky jsou zanedbatelné, kód jednodušší a méně náchylný k chybám a je to standardní a dokumentovaná funkce operačního systému.

Na Remote Registry jsem si vzpomněl, protože to je příklad z praxe. Na jakémsi serveru jsem strávil mnoho, mnoho hodin bádáním proč mi nejede RRAS (to je jedno co to je), proč prostě nenaběhne aniž by vyvrhl jakoukoliv příčetnou chybovou hlášku. Dalším šetřením bylo zjištěno, že za to může právě vypnutý vzdálený přístup k registrům.

Obdobným způsobem by se dalo oponovat řadě položek z páně Hulánova seznamu. Tím, že bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení bez ladu a skladu staví vedle sebe animované intro a za určitých okoloností kritickou součást systému, poskytuje službu vpravdě medvědí.

Na tweakování instalace Windows není principiálně nic špatného. Já osobně mám upravené a zaskriptované instalační CD XPček takovým způsobem, že mít matku, nepoznala by ho. Ale pokud uživatelům radím něco takového, měl bych je obeznámit s důsledky jejich činů. Windows XP si takhle můžete výrazně zefektivnit a nebo taky výrazně zničit. Bývá dobrým zvykem před podobnými zákroky uživatelům doporučit kompletní zálohu systému a vyzvat je, aby po provedení úprav systém důkladně vyzkoušeli.

Autor shora uvedené mentální masturbace se ničím takovým nezatěžuje. Ba dokonce ex cathedra tvrdí (a dokonce to dá do rámečku):

Veškeré Vaše programy budou fungovat tak, jako dosud. Tedy, vlastně ne, veškeré Vaše programy poběží mnohem rychleji! :-)

Běda uživateli, který - nevěda čehož činí - bude slepě klikati dle tohoto návodu. A mnoho soucitu se všemi, kteří budou případně zhroucený počítač později upravovat s pocity pilota, který po havárii sáhne po padáku aby zjistil, že ho někdo v rámci optimalizace vymontoval.

Tento děsivý článek je výtečným příkladem porušení pravidla číslo dvě mé shora představené etiky: Musím přemýšlet nad důsledky toho co napíšu.

- - - - -

Není nic špatného na tom, když někdo zveřejňuje své názory a zkušenosti na Internetu. Je to naopak velmi dobře. Ale je třeba rozlišovat objektivní skutečnost od subjektivního názoru, zprávu od komentáře. S klidným svědomím mohu napsat, že po nastavení toho a toho se mi zrychlily Windows. Je samozřejmě mnohem lepší, že tohle nastavení má takové a takové účinky, které mohou v některých případech vést ke zrychlení, ale za určitých okolností mohou vést tomu že nebude fungovat něco jiného.

Bohužel, k napsání takového článku musí mít člověk spoustu backgroundu, teoretických znalostí a zkušeností. Vím o čem mluvím, napsal jsem odborných článků do rozličných periodik hodně přes stovku (a asi nejsou špatné, když jsem za to byl odměněn titulem Most Valuable Professional). Vím také, kolik času a energie napsání takového článku stojí.

Bohužel, zaměňování pojmů s dojmy je mnohem snazší. Je to cesta do pekel, jako obvykle dlážděná dobrými úmysly.