Volím Svobodné

O zlomené kletbě a neviditelném psu

Po více než půl roce mi poněkud otrnulo a rozhodl jsem se vyzkoušet, zda boží kletba stále účinkuje. Pravděpodobně byla vázána na místo, nikoliv na osobu, neb po zhruba dvou dnech provozu si dovolím s opatrným optimismem prohlásit, že mi Wi-Fi funguje.

Pro nezasvěcené: Wi-Fi jest technologie, která umožní jeden z drátů, linoucích se z počítače, nahradit rádiovým spojením. Praktický důsledek je, že si mohu číst maily na záchodě bez toho, abych i tam musel mít natažen ethernet.

Access Pointy značky ZCom (doma) a D-Link (Modřany) se činí. Jediným mráčkem na nebi mé spokojenosti je, že mi není zcela jasné, proč se mi v kanceláři notebook vytrvale snaží připojit k síti AltairCom, kterou mám doma, zcela přitom ignorujíc síť LupusNet, jejíž AP má před nosem. Obávám se, že přesné zdůvodnění toho, že notebook hlásí excelentní sílu signálu ze sítě, která je stoprocentně mimo dosah a přitom není připojen nikam, je jedno z tajemství Windows, která není běžným smrtelníkům dáno pochopit.

Fotografie Esty

Ani dnes nebudete ušetřeni psích zápisků. Esta je totiž neviditelný pes. (Nikoliv Neviditelný pes, aby bylo jasno!)

Neviditelnosti lze dosáhnout mnoha různými způsoby. Mně osobně se osvědčil způsob udělat na veřejnosti něco naprosto nehorázného - všichni kolem se rázem začnou tvářit, jako když neexistujete. Ač abstinent, tento trik jsem pochytil od opilců.

Někteří bohové (např. Aphrael) používají podobnou praktiku, tedy že si nezahrávají se skutečnou viditelností, ale s myslí přítomných lidí. Jiní (Ghnomb) dávají přednost hrátkám s časem: nechají neviditelný objekt v přítomnosti vždy jenom tak malou část vteřiny, že nikdo nemá nejmenší šanci si ho všimnout.

Esta se k problematice postavila... no, ne čelem, ale spíš mými zády. Vypěstovala si neuvěřitelnou schopnost vyskytovat se bez ohledu na fyzikální zákony vždy asi tak 70 cm za mými patami. Tedy přesně na místě, kam si při nejlepší vůli nemohu vidět. Čímž mne neuvěřitelně deptá, protože se rozhlížím po širém okolí, mlaskám, pískám, volám ji jménem a přitom vypadám jako trotl. Zvažuji možnost implantace kamery do temene hlavy.

Dnes se mi také podařilo vytvořit její přímo ukázkový portrét. Vypadá už skoro jako velká vlka, jenom ty uši ji prozrazují. Zároveň jsem založil zvláštní fotogalerii, protože vlka má šanci proměnit se v nejfotografovanější štěně planety ;-) Pokud patříte do jejího fan klubu, podívejte se na http://gallery.rider.cz/Esta/.