Volím Svobodné

Povídky stěhovavé

Dnešek je dnem S - tedy Stěhování. Všechny věci jsou sbaleny, želví akvárium odvodněno, počítčové sítě zlikvidovány. A ani v tento den mne nemohou minout zábavné příhody.

Výtah plný nábytku. Dva rozložití chlapíci s velkým nápisem "STĚHOVÁNÍ" na zádech. I přistoupila k nám sousedka, starší to paní, a pravila "Vy se stěhujete?" Ve snaze zanechat příznivý poslední dojem jsem se rozhodl nezabručet obvyklý neutrální tón, který v podobných případech používám. I popustil jsem uzdu svému umění společenské konverzace a s úsměvem odpověděl: "Ne, pořádáme vánoční večírek pro přátele."

Má odpověď onu dámu přinutila několik vteřin přemýšet, nicméně nevzdala se snadno. Otázala se: "A máte už nový byt?" Stále s úsměvem jsem odpověděl že nikoliv, že tohle všechno si jdeme nechat odstěhovat pod most. To jí poskytlo námět k přemýšlení na celý zbytek cesty výtahem.

Ale já se fakt snažil!

-----

Nový byt je opět v paneláku (nevím co lidé proti sídlištím mají, já nikde jinde snad ani bydlet nechci). Již tři dny se bavím činnosti alespoň z doslechu známou všem obyvatelům panelových domů: vrtám díry do zdí. Ve zdech díry dílem nejsou, dílem jsou na nevhodných místech a tak podobně.

Od kamaráda, jehož firma se živí taháním počítačových sítí, jsem si vypůjčil výkonnou příklepovou vrtačku značky BOSCH. Je třeba provést takové věci, jako provrtat nosnou panelovou zeď, aby tam šel protáhnout kabel, připevnit poličky a takové podivné oné, co nám bude viset za postelí.

Jak jsem jž byl pravil, příslušná vrtačka je hodně výkonná, takže provrtání dvaceticentimetrové zdi pro ni bylo hračkou (pomineme-li vzniklý deseticentimetrový kráter na druhé straně v místě, kde byl v panelu "kamínek" zvící 4x4 centimetry). Je také odpovídajícím způsobem hlučná, což se stalo zajímavou záminkou k seznámení se sousedy.

Tak si tak v klidu hraju na datla, když někdo klepe na dveře. I uchopil jsem kladivo (pro případ, že by si šel příliš aktivně stěžovat urostlý železničář po noční) a šel otevřít. Za dveřmi stál menší chlapík v papučích, mile se na mne usmál a byl pravil: "Jak se vám vrtá?" Též jsem se mile usmál a odvětil že dobře, díky za optání. Chlapík spokojeně pokýval hlavou, popřál mi dobrého dne a odkvačil směrem k výtahu.

Začínám se cítit nebezpečně normální.