Volím Svobodné

Já a mobilní telefony

Někdo má heroin, já komunikaci -- typ závislosti, cenová náročnost a abstinenční příznaky jsou zhruba stejné :-) K úvaze mne přivedl článeček na jakémsi blogu: podle čeho si vlastně vybírám mobilní telefon?

Začnu jejich přehledem, přibližně chronologickým a pravděpodobně ne kompletním:

  • Nokia D211Allamat AE 2100 nebo 2200 (nepamatuji si přesně)
  • Siemens S6
  • Nokia 8110
  • Benefon Delta
  • Nokia 5110
  • Nokia 9110i Communicator
  • Siemens C25
  • Nokia 6210i
  • Siemens C35i
  • Nokia CardPhone 2.0
  • Mitsubishi Trium Aria
  • Ericsson T39m
  • Ericsson R520m
  • Motorola V66
  • Nokia D211
  • Sony Ericsson T68i
  • Sony Ericsson P800
  • Nokia 9210i Communicator

Pokud vám název první položky v seznamu nepřijde povědomý, nedivte se. Nejedná se totiž o mobilní telefon, ale o CB vysílačku, kterou jsem ke komunikaci s okolím používal předtím.

Uvádím ji proto, že dost zásadním způsobem determinovala můj vztah k mobilním telefonům. Když se pár let taháte s něčím, co váží kilo a má dvacet centimetrů na výšku (bez antény, která má dalších zhruba 20 cm), přijdou vám ostatní mobily nepatřičně malé.

Proto jsem obvykle dával přednost telefonům rozměrů spíše větších a plně uspokojen se cítím dnes, kdy mne v kapse tíží nový Communicator.

Nokia 9210iAbych řekl pravdu, poslední dobou si telefon vybírám převážně podle designu. Pokud ovšem projde základním sítem, kterým je možnost bezproblémové synchronizace s Outlookem. Telefon, do kterého bych musel ty stovky kontaktů přepisovat ručně je pro mne teď už bezcenný.

Designem ovšem nemyslím možnost výměnných krytů nebo podobných triků, ale spíše promyšlenou koncepci, ergonomii ovládání. Přijde mi, že v tomto směru výrobci mobilů hodně zaspali: modely mají velké barevné displeje, ale nezřídka se stále ovládají dvěma tlačítky.

Důležitá je i rychlost odezvy telefonu. Ericsson T68i je dobrý telefon, velmi dobrý. Bohužel se pod nánosem zbytečných serepetiček dusí nepříliš rychlý procesor. Takže telefon sice má SMS, MMS, hry a bůhví co všechno, ale při psaní SMSky musíte čekat vteřinu, než zareaguje na tlačítko.

Rychlost byla hlavním důvodem, proč jsem přešel k P800 - ten telefon je ďábelsky rychlý. Je spřažený s kapesním počítačem a právě na něm jsem si uvědomil svůj ambivalentní vztah ke kapesním počítačům: mám je sice rád, ale nikdy se mi je nepodařilo k ničemu smysluplnému využít.

Nemají totiž klávesnici, a já jsem pro těch letech sezení u počítače tak zdeformovaný, že idea psaní písmenek, byť stylusem a po dotykovém displeji, mi přijde zvrácená.

A mým snem je mobilní telefon integrovaný s kapesním počítačem. A počítač musí být vybaven klávesnicí. Takže jsem si pořídil Communicatora. Poměrně dlouhou (na to jak jsem mobilně promiskuitní) dobu jsem používal starou 9110i, ale musel jsem se jí s krvácejícím srdcem vzdát, byla už příliš zastaralá a pomalá. Na 9110 jsem původně zanevřel, protože nemá GPRS - což stále považuji za chybu. Postupem času jsem dospěl k poznání, že na to, co používám za služby z telefonu mi může být efektivně jedno, zda jedu přes GPRS nebo HSCSD, protože těch několik desítek korun se v mých účtech ztratí jako slza v moři.

Internetové připojení potřebuji hlavně z notebooku. Takže jsem si pořídil PCMCIA kartu Nokia D211 a druhou SIMku (s Data Nonstopem) a funguju šťastně a spokojeně (teď tedy funguje šťastně a spokojeně Domi.D, která dlí se zlomenou končetinou v nemocnici a které jsem celý ten placatý blázinec půjčil, aby nebyla odříznutá od světa).

Takže mohu spokojeně klepat do klávesnice, i když výjimečně nemám s sebou notebook. Asi měla Alraune pravdu, když říkala, že s sebou musím nosit alespoň mládě počítače :-)